Jde o zásahy našich absolventů. Hrdinů, kteří neváhali a pomohli. Využili znalosti i dovednosti z kurzu a pokusili se zvrátit špatný osud lidí okolo nich.
Pokochejte se spolu s námi popisem, jaké je to “doopravdy”. Všem, kteří se zveřejněním jejich popisu zásahu dali souhlas, moc děkujeme.
Záchrana na ulici
Email je adresován vedoucímu lektorovi Standovi Dlouhému, pod jehož taktovkou pisatelka kurz ZDrSEM absolvovala.
Ahoj Stando, díky za všechen ten dril na kurzech.
Dneska se vyplatil pri resuscitaci na ulici.
Stála jsem na křižovatce u Dlouhé třídy v centru a nadávala si, že jdu zase z práce dost pozdě. Ale asi není žádné pozdě, jen správné místo a čas.
Přede mnou bylo auto, pomalu vjíždělo do křižovatky. Seděl v něm jen řidič a hlavu měl zakloněnou v nepřirozeném úhlu dozadu. Pak už to byly spíš reflexy.
První jste nás učili v divné situaci zachovat klid, takže jsem pár vteřin počkala, ale jel pomalu dál, nikam nezahýbal, mířil na protější chodník a byla klika, že ho nic nesrazilo. To už jsem přešla ulici, auto vlastní silou fakt nezastavím.
V tom pomalém tempu naboural do protějšího semaforu. Kolem se shluklo ihned klubko lidí a nějak se neměli k ničemu, jen ťukali na okno a ptali se mezi sebou co mají dělat. Tak jsem jim začala říkat, co potřebuju, aby zařídili - zavolat záchranku, ať mám volné ruce, auto zamčené - takže rozbít okno na místě za řidičem, odemknout. To už měl ukázkový lapavý dech a byl mimo. Jak se otevřely dveře, tak jsem stáhla dva silné chlapy a ti ho vytáhli - na chodník, na záda, vyndat ten batoh co mu dal někdo pod hlavu, záklon hlavy, kontrola dechu, a to už nám na lince záchranáři potvrdili, ať začneme s resuscitací.
Mezi lidmi se našla i bývalá sestřička co pomáhala. Další lidi jsem požádala o vypnutí motoru auta (stálo na chodníku, takže moc nepřekáželo) a pak jen vydržet do příjezdu záchranky. Lidé hodně řešili, jestli přestávat s masáží, když to vypadá, že "prý už dýchá", to jsem jim nedovolila, protože se sám aktivně nebránil (zase lapal). Obecně se lidé snažili pomoc, ale muselo se jim jasně říct, co po nich chci, jinak se báli. Záchranka byla rychlá, byli jsme v centru Prahy a převzali si ho od nás ihned po příjezdu. Na řadu přišlo AED a pak jsme už jen čekali, jestli se chytí a díky bohu se to podařilo. 
Podle dokladů, které jsme pak pomáhali hledat, to byl asi nějaký manažer, měl dobré auto plné věcí, nejspíš dárků pro rodinu. Když bylo po všem, vzala jsem telefon a napsala své rodině. Ať jsou v klidu a užívají si i drobných radostí a nestresují se tak moc, protože, když nejde o život, tak se dají věcí zvládnout.
Záchrana v horách
Zažil a zapsal horský průvodce a absolvent kurzu ZDrSEM Horal i ZDrSEM Školitel Míla Oktábec (https://www.partyzan-adventure.cz/)
Ahoj kamarádi,
chtěl bych se s vámi podělit o zážitek, který jsem zažil před pár dny v Itálii na Brentě.
Loni jsem se rozhodl udělat si akreditaci MŠMT Člen první pomoci (kurz ZDrSEM Školitel), kterou jsem letos dodělal.
V první pomoci vidím velký smysl, hlavně při mé práci v horách.
Nenapadlo by mě, že hned letos budu vystaven ostré zkoušce.
Při přechodu Brenty jsme se potkávali na chatě s partičkou italských důchodců. Po cestě jsme s nimi prohodili sem tam nějaké slovo a vyjádřili jim respekt, že v pokročilém věku žijí stále aktivním životem.
Bohužel, jednomu pánovi (73 let) nevydrželo námahu srdíčko a nad sedlem Bocca del Tuckett cca ve výšce 2800 m n. m. dostal infarkt. My byli hnedle vedle toho a začal jsem okamžitě reagovat tak, jak jsem to při výuce v ZDrSEMU do nekonečna driloval.
- Dostat pána na místo, kde bych mohl zaklonit hlavu a zjistit zda dýchá
- Zahájit neodkladnou resuscitaci s dýcháním z úst do úst.
Resuscitoval jsem nepřetržitě přes půl hodiny než dorazila horská služba. Pán měl ze začátku takzvané lapavé dechy (gasping), což spoustu lidí zmátlo. Mysleli si, že je to vlastně OK. Mně, co jsem prošel ZDrSEM drilem, to nezmátlo a prováděl jsem KPR až do té doby, než si to převzali záchranáři.
Profíci pána napojili na systém pro komprese hrudníku LUCAS a následně na automatizovaný externí defibrilátor (AED) a transportovali ho do nemocnice.
Chtěl bych moc poděkovat lidem, kteří se mnou byli na akci, že skvěle organizovali celou záchranu. Honzovi za to, že celou dobu místo mě dával dýchání z úst do úst. Tomovi, že skvěle zorganizoval horskou službu a postaral se o čumily okolo a všem ostatním, kteří pomáhali s materiálem a komunikovali se zbylou italskou partou.
Byla to má první záchrana, kdy šlo akutně o život a emoce, které se pak dostavily byly velmi silné. Jsem rád, že jsem věděl, jak mám efektivně reagovat a věřím, že jsme dali pánovi tu největší šanci.
Apeluji na všechny, aby se vzdělávali v první pomoci, protože je to dovednost, kterou můžete doslova zachránit život. Věřte, že každá vteřina, kterou v takových chvílích strávíte přemýšlením nad tím, zda je gasping normální dýchání a nebo ne, může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.
Záchrana na silnici
Jaroslav Jakl - absolvent kurzu Horal.
Zdravím Zdrsemáky, rád bych se podělil o zkušenost s autonehodou. Od absolvování kurzu Horal je to téměř 2 roky, spoustu věcí jsem už zapomněl, ale napevno jsem zavedl pár opatření, které mohu doporučit - včera mi dost pomohla.
Cestou do práce potkávám auto stojící v protisměru, zpomaluji a při projíždění kolem vidím, že jde o dvě auta na silnici. Již se starají o dva mladíky, pod cestou v příkopě leží třetí auto. Zastavuji za nehodou, je zde super široké místo stranou.
Pár sekund stačilo na to, abych se sice trochu rozklepal, ale taky překvapivě rychle vzal tři věci do ruky - balíček s rukavicemi a rouškou, vestu a telefon. Jdu k nehodě.
Kluci na silnici nemají vestu, dávám jim svojí a beru si další ze svého auta. Dva kluci vypadají v pohodě, kolemjedoucí paní jim dává napít, další stojí u auta v příkopě. Ptám se, jestli jsou všichni v pořádku - pomlácené auto na střeše nevypadá moc dobře. Teď se mladík jakoby rozvzpomíná, že je tam ještě třetí!
Ptám se, zda už volali záchranku. Prý je to cca 10 minut. Posledního už pár kolemjedoucích tahá ven ze zadního okénka. Jdu na pomoc, s pánem ho podpíráme a pokládáme na prostěradlo na rovném místě u krajnice. Mladík jen hučí, reaguje na dotazy kýváním hlavy - bolí ho oblast břicha, jinak vizuálně jen pohmožděniny. Bylo mu dobře na boku s pokrčenými koleny, přikrývám ho termofolií, paní přikládá ještě přikrývku, kolega ho podpírá a udržuje kontakt. Pomocí aplikace Záchranka ověřuji, zda je sanitka na cestě a jestli mají správně naší polohu, lokalizace pomocí aplikace sice nefunguje, ale popis místa je OK, dojezd prý do dvou minut. Postižený naštěstí stále dýchal a přes zjevnou bolest a šok reagoval na oslovení.
Do příjezdu záchranky jsme už u něj jen seděli a drželi ho, ten kontakt a kontrola vědomí a dechu bylo asi vše, co šlo dělat. Doktor pro něj po převzetí volal leteckou a ostatní složky IZS si místo nehody vzaly do parády skutečně do několika následujících minut.
Můj pocit:
1. I když už tam pomocníci jsou - neváhejte zastavit a ujistit se, zda nejste jediní z přítomných, co umí pomoci - ten kurz od Zdrsemu je vždycky víc, než má 90 % Vašeho okolí.
2. Návyk mít po ruce rukavice, roušku a v autě i vestu mi dodal pocit připravenosti - asi jako že nemáte úplně prázdné ruce, ale jen strach.
3. Nebojte se řídit situaci, pokud nevidíte zřetelnou koordinaci od někoho, kdo už tam je. Jje to na Vás - sehnat informace, zabezpečit ostatní lidi u nehody, rozhodnout o dalším jednání při záchraně, pozorovat, hodnotit, kontrolovat.
Hodně zdaru a díky ZDrSemu. Jarda
Všichni tři zasahující jsou v našich očích hrdinové. Moc jim děkujeme za pomoc na místě i za sdílení a možnost zveřejnění jejich zážitků.
Ve dvou z příběhů měl postižený člověk lapavé dýchání - pro připomenutí, co to je, jak to vypadá a co to pro záchranu znamená se můžete podívat na video:
