Dnes jsem měla tu ČEST úspěšně absolvovat kurz ZDrSEM školitel. Ač důvodem absolvování kurzu nebylo "získání certifikátu", musím říct, že na ten diplom jsem stejně hrdá, jako na diplom z VŠ (a to zdravotnického směru :-)). Je okoukané vychvalovat dokonalost lektorů.... Nikdy jsem však nezažila tak hluboce motivační prostředí pro věc tak závažnou, jako je poskytnutí první pomoci. Měla bych se radovat ze složení zkoušky u "přísných" lektorů ZDrSEMu, cítím ale velký závazek a zodpovědnost předávat naučené dál.... Už dlouhou dobu  mne něco neposunulo dopředu tak, jako Vaše kurzy. Díky a neudělám Vám ostudu. (Kateřina Hlaváčková, Školitel 2013)

Naprosto super atmosféra – pohodová, nekonfliktní, nehodnotící, nesrovnávací – individuální přístup, bezdetailové simulace.
Skvělá byla metodika výuky. Očekávala jsem spokojenost a bylo toho dosaženo. Líbila se mi reflexe a rozebírání našich počinů, možnost se vyjádřit a nad situací znovu přemýšlet.

Nevím jak jinak to popsat, ale pokaždé, když jsem něco potřebovala, dostala jsem to. Radu, drsný zážitek, soucit a hru. Prostě super. Jako pedagog vám dávám 1*. Děkuji moc.

Kurz mi dal možnost několikrát si do „zblbnutí“ zopakovat simulace první pomoci – mám to pod kůží a moc dík.

Díky, tohle byl nejlepší ze seminářů, které jsem absolvovala. Cítím se teď víc v pohodě s tím „coby kdyby“. A už nemám tak velký strach z toho, že bych víc ublížila, než pomohla. Kurz zcela splnil moje očekávání. Děkuji, bylo to velmi praktické, užitečné a výborně připravené a provedené!

Po dvou letech mi to přišlo akorát. Bylo super si znovu projet přítup k bezvědomému. Za 1-2 roky bych rád jel na „Refresh II“ pro nás, co jsme už tento absolvovali.
Účastníci 2013

Úvodní simulace na kurzu Mama mi dala možnost vyzkoušet si zásadní věci v praxi, potěšila mě jednoduchost výkladu, příklady ze života, prostor pro diskuzi. Příjemná a přátelská atmosféra, sezení v kruhu. Lektoři - otevření, neupjatí, kamarádští, vtipní a navíc velmi fundovaní a zkušení.

Prohloubil jsem si znalosti v oblasti první pomoci, získal jsem sebedůvěru vystupovat před lidmi a mluvit o této problematice. Vyjasnil jsem si některé nejasnosti, co mě posunulo dál k možnosti první pomoc učit. Prošel jsem si různými situacemi, s jakými se může lektor první pomoci při výuce setkat a dostal jsem k nim kvalitní a kvalifikovanou ZV.  A navíc jsem poznal skvělou partu lidí – a to jak z řad studentů, tak lektorů.
(účastník, Školitel 2013)

Strávili jsme na kurzu hodně svého času. Venku bylo krásné počasí a namísto toho, abychom se toulali podzimní přírodou, tak jsme se znovu a znovu učili jak nejlépe někoho naučit první, druhý a třetí krok...
Asi před hodinou jsem skončil ukázky simulací, které jsme předváděli s členy mého kroužku mladých záchranářů pro skupinu italských studentů, kteří jsou tento týden na naší škole. V chemické laboratoři jsme předvedli 5 simulací. Opaření rukou horkým roztokem, vstříknutí kyseliny do obličeje a očí, otrava plynem s následným stavem bezvědomí a nutností resuscitace, poranění ruky kusem skla a následné mdloby a nakonec zlatý hřeb simulací - masívní krvácení z ruky po poranění rozbitým sklem. Všechno jsem s mými studenty několikrát nacvičoval. Velmi podrobně do všech detailů jsem písemně zpracoval dramaturgii jednotlivých simulací. Prostě udělal jsem všechno tak, jak jste nás to učili. Do detailů a na profesionální úrovni... A tentokrát díky Tobě i bez trémy. Tu jsem odhodil tak daleko, že jsem dokonce s mou nepříliš dobrou angličtinou komunikoval v anglickém jazyce. Italové z toho byli na větvi. Něco takového asi v životě ještě neviděli. (Eduard Macků, týden po kurzu Školitel 2013)

Kurz se nám líbil, splnil naše očekávání a lektora Kristýna byla výborná. Děkujeme a hodně zdaru. (K.Blahůtová Kavanová, Mama 03/2013)

Nadchla mě první simulace, to bylo to, kvůli čemu jsem sem přišla.

Kurz pro mě představoval dobré opakování … mám pocit, že všechno znám, ale najednou zjistím, že když to mám udělat, tak toho nejsem schopná. Také měli jsme dost prostoru, opravdu si vyzkoušet resuscitaci delší dobu. 

V neděli jsem se vrátil po čtyřech dnech domů. V ložnici osvětluje lampička Lenčino bezvládné tělo. Leží na břiše, obličejem ve skriptech z chirurgie. Stojím ve dveřích a rozhlížím se. Plyn tu cítit není. Pomalu přistupuji k posteli, kontroluji vypínač a kabel od lampičky. Všechno se zdá být v pořádku. Jemně jí oslovím a nic. A sakra, je to tu! Bouchnu dlaní do nočního stolku. V tu chvíli Lenka nadskočí. „Co blbneš prokrista, víš jak sem se lekla?!“. „Lež klidně,“ povídám a měřím jí tep. „Nebolí tě něco? Jak se cítíš? Co si dělala než si usla?“. „Učila sem se, né asi, ty blbečku!“  Tak to je v pořádku. Jdu zavézt auto do garáže. Na tři a půl metru jízdy se poutám bezpečnostním pásem. Ne, nejsem blázen. Právě jsem se vrátil ze čtyřdenního ZDrSEM.