Co takhle zúčastnit se kurzu první pomoci, který vás absolutně nadchne? Po kterém budete cítit klid a jistotu, že vy umíte zasáhnout? Že takový kurz podle vás neexistuje? Ale ano. Pojďme se podívat, jak vypadá a jak se dá předem poznat.
Jedině prakticky a prožitkem - na vlastní kůži!
Co je vlastně cílem kurzu první pomoci? Zapamatovat si správný postup, aktualizovat v paměti uložená doporučení? Takhle jednoduché to bohužel není. Jen teorie nestačí.
Proč?
Představte si následující situaci:
Šedivé ráno, spěcháte do práce. Pohled upřený na chodník před sebou, v myšlenkách už sedíte na poradě s kolegy Skřípění brzd a tupá rána. Srdce vám začne rychle tlouct. Rozhlížíte se. Na silnici kousek od vás se pomalu tvoří hlouček lidí. Uprosřed leží nehybná postava. Půjdete k tomu, kdo potřebuje pomoc? Nebo vás paralyzuje strach?
Proč je problém v tuto chvíli vystoupit z davu a začít pomáhat? Proč se vám třesou ruce a v puse je najednou sucho? Proč je tak zatraceně těžké začít dělat něco rozumného?
Protože jde o život.
Stres, nervozita, strach, úzkost - to všechno v nás spouští prastaré reakce a naše tělo startuje reakci “fight or flight”, tedy boj či útěk. Při záchraně života zraněného nám to ovšem vůbec nepomůže.
Racionální část mozku se vypíná, namemorované poučky nenaskakují, hodiny u e-learningu k ničemu.
Co s tím? Zážitková výuka nabízí cestu. Nejdřív pěkně v teple a pomalu natrénujeme co dělat s člověkem v bezvědomí. Párkrát si to vyzkoušíte - až to začne být rutina. Postupně přituhuje - simulovaná záchrana probíhá venku, přidává se krev. Třeba dojde i na nabourané auto a sraženého chodce. Stále je to jen “hra”, ale emoce budou velmi podobné jako v reálné situaci. Zvládnete i tento náročný scénář. Už víte, že to umíte. Po každém zásahu následuje klid na probrání všeho, co se během akce stalo. Zkušený lektor s vámi situaci znovu projde, aby ve vás nezůstala žádná pochybnost či nejistota. Bez kvalitní zpětné vazby je použití simulačních technik jako neřízená střela. Může udělat efektní prásk, ale stejně tak vám to může bouchnout v kapse a efekt výuky bude spíše záporný.
První pomoc je stresující záležitost a dělá se rukama - jinak než s použitím nácviků a simulací se na ni připravit nejde. Jak myslíte, že to dělají profíci?
Tím jsme se dostali k bodu jedna: dobrý kurz první pomoci je založený na praxi, nácvicích a simulovaných situacích. A to od začátku!
Čím kratší, tím lepší?
Není čas ztrácet čas!
Hektická doba - ještě že existují kurzy na jeden večer! Nebo ne?
Praxe, nácvik a simulace vyžadují čas. Dejte správným postupům prostor, aby se vám vryly pod kůži. Kurzy na dvě hodiny slibující probrat vše od zástavy srdce po odřená kolena jsou ztrátou času - většinou jde o nekonečnou powerpointovou prezentaci nebo dramatické vyprávění drsňáka ze záchranky, “kterej toho fakt hodně zažil”. Ani v jednom případě nezvednete zadek ze židle a nezkusíte si zaklonit hlavu bezvědomému člověku. O cvičném zásahu u autonehody ani nemluvě.
Za minimální efektivní délku kurzu považujeme jeden den (8 hodin) kurzu, nicméně čím delší, tím líp pro vás - a hlavně pro případné vámi zachraňované nebožáky.
Neztrácejte čas, jděte rovnou na “delší” kurz.
Ať to učí minimálně šéf záchranky, nebo ministr zdravotnictví sám!
Musí první pomoc učit záchranář? Nebo radši lékař? Lektor zdravotník má své výhody i rizika. Plusem jsou jistě zkušenosti z praxe a větší porozumění fyziologii a anatomii. Rizik je však také dost - lékaři se těžko brání latinské terminologii, záchranáři často chrlí historky se spoustou krve a křiku, ale bez zásadního ponaučení. Nikde není zaručeno, že jeden nebo druhý umí učit.
Ideálním lektorem by byl doktor jezdící v sanitce, zkušený v zážitkové pedagogice a opírající se o propracovanou metodiku výuky. Takových ale moc nenajdete.
Nebojte se kurzů vedených zdravotnickými laiky. Člověk s pokorou a poctivým přístupem, který učí první pomoc často, může být stokrát lepší lektor než záchranář, který si jednou za rok odskočí “něco vodpřednášet”. Takových naopak najdete dost.
Psycholožka, záchranář, kynolog, učitelka i anesteziolog - síla není v jednotlivci, ale v týmu.
Jediný lektor totiž dobrý zážitkový kurz neudělá.. Skvělou vizitkou kurzu je, pokud má omezený počet účastníků a co největší počet lektorů. My se snažíme držet poměr 1 lektor na 4 frekventanty. To nám dovoluje kvalitně vedené nácviky, kde jsou všichni zapojeni. Téměř neustále skupinu dělíme a každý si zkusí zasáhnout i úplně sám. Cílenou zpětnou vazbu a plnou pozornost prostě lektor solitér nezvládne dát dvanáctihlavé skupině.
Shrňme nejdůležitější rysy dobrého kurzu první pomoci:
- nácviky a simulace
- délka přes 6 hodin
- co nejvíce báječných lektorů na rozumný počet účastníků
Hodně štěstí s výběrem!
text: MUDr. Barbara Nižnanská
foto: Bc. Jakub Staněk
