V Praze loni přijali operátoři přes 246 tisíc hovorů, což je o 9 % více než v roce 2024. Záchranáři poté poskytli péči 142 tisícům pacientů (nárůst o 4 %). Co tato čísla znamenají v praxi? Ne každý hovor na linku 155 znamená automaticky výjezd sanitky – dispečeři a dispečerky se podrobně vyptají na zdravotní obtíže každého pacienta a jsou to oni, kdo následně rozhoduje, zda půjde Mohamed k hoře, či hora k Mohamedovi – pardon, zda pojede sanitka za pacientem, nebo pacient k praktickému lékaři v jeho ordinačních hodinách.
Některá krajská střediska nabízí kromě linky 155 ještě linku konzultační. Tam vám poradí, jak ošetřit lehčí úrazy, zvládnout méně závažné nemoci atd. Například ZZSČK takto nabízí pomoc na čísle 800 888 155. Další z kontaktů, kterým byste určitě neměli pohrdnout, je Toxikologické informační středisko (224 91 92 93) – slouží pro konzultace náhodných požití úklidových prostředků, záměny Vigantolu za Tea Tree olejíček atd. V případě akutních obtíží samozřejmě nic nekonzultujte, ale volejte linku 155. Na všechno ostatní je tu MasterCard.
Dispečeři a dispečerky si rádi poslechnou všechny okolnosti, které vedly k vašemu úrazu či onemocnění. Zároveň je prosím omluvte, pokud vás v prvních větách utnou s tím, že dokud jim neřeknete KDE jste, tak vám nemají KAM tu sanitku poslat J Ideální je znát adresu, tedy jméno ulice a číslo popisné i orientační (a dále jméno na zvonku, patro atd.). Co ale dělat ve chvíli, kdy jsem někde mimo domov? Až dočtete tento článek a vyrazíte ven, rozhlédněte se kolem sebe. Podle čeho by vás záchranáři nejlépe našli? Jste poblíž zastávky MHD, či nějaké známé budovy? Umíte najít na lampě její číslo a nadiktovat ho záchranářům místo složitého popisování cesty skrz městský park? Za domácí úkol si pak stáhněte a nainstalujte Aplikaci Záchranka – díky ní vaši polohu uvidí nejen záchranáři, ale nově i linka112.
Za ZDrSEM a ZZS HMP
Markéta Dominika Kadeřávková, dispečerka a lektorka první pomoci
To nejdůležitější často nezazní ve slovech, ale mezi nimi.
Dispečer si obvykle dokáže udělat představu o vašem zdravotním stavu během první půl minuty hovoru. Nejde jenom o to, co jste řekli – ale jakým tónem jste to řekli! Nepřipomíná vám to něco? J Pokud klidný hlas mladého zdravého člověka popisuje náhle vzniklou bolest na hrudi po hádce s partnerkou, dispečer může s poměrně vysokou mírou bezpečnosti uvažovat spíše směrem ke stresové reakci než k srdečnímu infarktu.
Typickými dramaty záchranářova dne nejsou výbušniny v metru, ale alkohol, chronická nemoc a bolest.
Budoucí záchranář se už od prvního ročníku nemůže dočkat, až se bude pod světlem majáků řítit noční Prahou k chodkyni sražené bezohledným taxikářem, napínat svaly při resuscitaci nešťastného muže po skoku do Vltavy a bojovat s časem v touze dostat mladou maminku s náhle vzniklou slabostí na polovině těla do specializovaného centra pro pacienty po mrtvici.
Po promoci pak žvýká suchý chléb reality, kdy úrazy v opilosti střídá zhoršení zdravotního stavu obézního pacienta s vysokým tlakem a cukrovkou, horečku malého dítěte následuje bolest zad, které by stačilo jen dostat od pana doktora nějakou injekci, do nemocnice nechce!!! a kruh každodennosti uzavírá drobná dopravní nehoda a parta studentů zvědavých, co se asi tak stane, když nakombinují energetické nápoje s alkoholem a dalšími návykovými látkami.
„Na druhém konci telefonu sedí člověk s headsetem, který nikdy neopustí židli – a přesto může zachránit život.“
Mnohá volání na linku 155 jsou „jako přes kopírák“ a dispečer snadno získá pocit, že jeho úkolem je prostě jenom poslat sanitku a hlavně se už na nic neptat. Je 14.30, dispečer je v práci už osm hodin, dobrý oběd jeho únavu ještě prohloubil. Na stole stydne nedopitá káva a lehce ospalé pozdravení volajícího přeruší ženský výkřik, při kterém přeběhne mráz po zádech i těm nejotrlejším členům týmu. Okamžitě přijeďte, můj manžel nedýchá! Dispečerův hlas zůstává klidný, ale veškerá ospalost je mávnutím kouzelného proutku pryč. Klidný tón je nyní jeho nejdůležitějším pracovním nástrojem, jasnými a stručnými slovy dává ženě pokyny k položení muže na podlahu a k mírnému záklonu hlavy. Ostatní dispečeři slyší jeho instrukce a automaticky se připojují ke spolupráci – operátorka vysílá na místo události lékaře, záchranáře i instruktora provozu, zatímco jiný kolega volá policisty projíždějící poblíž, aby přivezli tzv. automatický externí defibrilátor. Vedoucí směny volá do nejbližší nemocnice, aby se připravili na příjem pacienta, posádky potvrzují přijetí výzvy – a do toho všeho spěchu a shonu stále zní dispečerovo klidné a podpůrné „jsem tu s vámi, děláte to dobře, vydržte“.
