Mýtus měsíce - únor

Kupodivu po roce a půl zveřejňování mýtů jsme s úlevou zjistili, že jich takové množství není. Proto nyní budeme každý měsíc zveřejňovat pouze jeden mýtus z oblasti první pomoci.

Léčba šoku

Tak jako před mnoha lety, vracíme se k mýtu s velkým M, samotnému děsivému šoku. Tentokrát nechci zpochybnit pouze osvědčené tichoteplotišení ..., ale rovnou celý pojem šoku. Začnu od léčby a třeba se v dalším pokračování opřu i do samotného názvu.

Proč je léčba šoku mýtus? Protože neexistuje. "Léčba šoku" je slovní obrat totožný s obratem "léčba nemoci". Každému je vcelku jasné, že vyťukat si na Googlu léčba nemoci nepovede k nalezení univerzálního léku na všechny nemoci. Hovoří se o mnoha nemocích a léčba je, kupodivu, u každé jiná.

Není jedna nemoc a není jeden šok. Velmi mnoho nemocí se může zhoršit až ke stavu, nejasně nazývaného šok. Je to matoucí, protože příliš obecný pojem.

Některé stavy nazývané šok se dají léčit, jiné obtížně a jiné (v současném stavu medicíny) vůbec ne.

Příklady?

• šok z vnitřního krvácení - vyřeší pouze včasná operace
• šok z úplného přerušení míchy - téměř neřešitelný
• šok VELMI těžce alergického člověka po píchnutí vosou - bez injekce adrenalinu umře do 5 minut
• šok z jakékoliv (vnitřní i vnější) ztráty krve - doporučuje se poloha vleže se zvednutou dolní polovinou těla
• šok při selhání srdce - položením a zvednutím nohou pravděpodobně nemocného zabijeme
• máte z toho šok? Výborně, ten jediný (psychický) je léčitelný i staroslavnými pěti T.

Takže - pojem šok je lepší neužívat obecně, protože moc neříká, ale léčba šoku neříká nic.

Jen doufám, že se zachvíli nedočtu někde o léčbě šoků...