Zásahy našich absolventů
I přestože všem našim absolventům přejeme, aby získané znalosti nikdy nepotřebovali, realita je neúprosná. Když se o takovém zásahu dozvíme my, naše radost z lektorování a simulování mohutně vzroste.
Děkujeme za Vaše zprávy a přejeme maximum úspěšných zásahů!
Ahoj,
tak ti(*) otřesená píšu, jak jsem asistovala u bouračky… Jedu si takhle hezky
autobusem na předním sedadle, učím se na zkoušku, v Braníku a najednou prdho
a u nohou se mi válí spolucestující. Kouknu na ně a pak ven, abych zjistila,
do čeho jsme to vlastně narazili... tak deset metrů před náma na silnici
někdo leží. Říkám si: "Doprdele..." Jednou lovím telefon, druhou rukavice...
volám 155, tam už o nás vědí, tak konkretizuju místo události a dle instrukcí
sestry běžím obhlídnout ležáka. Mladý kluk, tak 2O, se proletěl minimálně 15
metrů, teď leží v takový skorostabilizovaný poloze a pod hlavou má krev, na
bolestivý podnět nereaguje a jeho tělo se tak podivně nadzvedává, asi
dýchá.... Během cca 2min, než k nám přijíždí záchranka odháním jeho
hysterického kamaráda, který mu chce za každou cenu ošetřit krvácející hlavu
(byla to jen malinká loužička), tak jsem drsná, vyhrožuju, oháním se
zdravotníkem... naštěstí to zafungovalo, tak jen odhánim další lidi a na toho
kluka mluvím... už jsou tu, čas vyklidit pole. Ten kluk se prostě vrhnul pod
autobus mimo přechod, ani se nerozhlídl, měl štěstí, že autobusák byl velmi
pohotovej, jel ne víc jak 35km/h a zašlápl to prakticky na pár metrech a ještě
se pokusil uhnout. Stejně mě délka letu dost překvapila... Chudák řidič,
poprosil mě, ať tam s ním zůstanu, jednak kvůli svědectví, ale i proto, že je
kardiak a není mu nejlíp... to už jsem se skoro musela v duchu smát - "Ten
Pták tu simulaci teda překombinoval..." No nic. Tak jen díky... naučené na
ZdrSemu zafungovalo v podstatě automaticky a myslím, že můžu být sama se
sebou vcelku spokojená... tak dík. Jen doufám, ze takovýhle "opáčko" si
nebudu muset dávat každý týden... Kdyby se ti náhodou podařilo zjistit, jak
to s tím klukem dopadlo, budu ráda, ale hlavně jsem ráda, že jsem si to bez
ztráty kytičky ustála já... Měj se, jdu si dát teplou vanu (snad neomdlím a
neutopím se:o).
Kamila (25.2.2008)
(*) dopis je adresován šéfovi Kamilina kurzu, Honzovi Ptáčkovi (Ptákovi)
**************************************************************************
Zdrsemáci moji zlatí, dnes večer jsem byla svědkem dopravní nehody :-(. Tak vám to musím hned dát vědět. Celou nehodu jsem viděla z chodníku.Nejdřív se zdálo, že je to malá nehoda bez zranění.Nabídla jsem se, že zavolám 158. Zavolala jsem.Po 5 minutách jsem volala i 155. Najednou se ženě asi 45-ti letý udělalo nevolno. I ve světle pouličních lamp byla vidět megaboule na spánku (neměla pásy).Chtělo se jí zvracet, neudržela se na nohou.Už jsem volala 155. Během čekání, jako by jí ztuhly ústa. Špatně artikulovala a přestávala odpovídat na otázky. Chtělo se jí spát.Strašně rychle se jí změnil zdravotní stav. Rychlá tam byla fakt rychle. Asi za šest minut. Viník nehody byl ožralej. Po odjezdu záchranky ujel taky.Zřejmě se řídil heslem "zdrhsem". Naštěstí jsem si zapsala jeho SPZ do mobilu.Ale policajtům příjezd trval 2 hodiny :-).
Jsem strašně ráda, že mám za sebou ZdrSem. Hned se člověk nebojí přistoupit,poptat se a poskytnout pomoc. Děkuju všem vyučujícím!!! A simulantům samozřejmě taky :-).
Full Story:
Nechtěla jsem vás obtěžovat podrobnostma, ale když vás to zajímá, ráda se podělím :-). Tak teda, jednoho pátečního večera jsem stála na schodech dětského domova a koukala na tříproudovou hlavní silnici, na které stála Felicie s puštěnýma výstražnýma světlama, do které zrovna nastupovala žena asi 45 let. Řidičce bylo významně míň.Asi dvacet. V ten okamžik slyším urputné brždění.Renault Safrane si to šinul ne zrovna 50-ti kilometrovou rychlostí a nevšimnul si stojící Felície. Narazil do ní a Felicie odskočila téměř dva metry dopředu.V ten moment nastupující žena nebyla ještě připoutaná a narazila do čelního skla. Všichni (dvě ženy z Felicie a jeden muž z Renaultu) vylezli z auta a podívali se na škodu. Byl to nepopsatelnej moment. Ženský křičely, že jezdí, jak hovado a on křičel, že za nic nemůže ... a byl ožralej. Holky byly rozčílený. V tento okamžik jsem už byla u nich a zeptala se, jestli jsou oukej. odpověděly, že jo. Domluvily jsme se, že zavolám policii. Po zhruba pěti minutách se ženě, která nasedala do auta a nestihla se ještě připoutat udělalo slabo. Všimla jsem si toho díky tomu, že ji vypadla kabelka z ruky. Zamotala se, já jsem jí chytla za ruku a "kontrolovaně" posadila. Ve světle lampy jsem si všimla boule na hlavě. Byla to pěkná bouhle. Velká boule. Na otázku, jestli jí něco bolí odpověděla s velkou námahou, že hlava. Že jí má asi rozbitou (neměla). Měla jen takový pocit. Chtělo se jí zvracet. Nezvracela, jen si odplivla.Ještě jen tak mimochodem se zmínila, že jí bolí krk.S těží mi řekla, jak se jmenuje a začala usínat.Ještě stačila říct, že je po operaci páteře a že tu polívku asi rozlila.Všechno šlo rychle (kdyby se vám zdálo, že jsem snad dlouho váhala s voláním záchranky :-) ). Začala jsem volat 155. Řekla jsem, že jsem u dopravní nehody, žena asi 45 let narazila nepřipoutaná do čelního skla, má bouli na hlavě, přestáva komunikovat a začíná usínat.Je po operaci páteře a má bolesti v oblasi krku. Poslali sanitu s paramedikem a auto s doktorem. Snažila jsem se s ní mluvit během čekání na sanitu, ale šlo to ztuha.Bála jsem se, aby neusla.Záchranka ji nasadila hned límec, naložila na nosítka, odnesli si ji do sanity a za chvilku odjeli. Měli zavřený dveře, tak nevím, co se uvnitř dělo. Řidička byla její dcera. Byla vystresovaná, neřekla ani slovo (zaplaťpánbůh, že nebyla hysterická :-) ). Všechno dobře dopadlo. Pani je už z nemocnice doma. Měla slušný otřes mozku a něco s krční páteří, ale ne nic závažnýho. Bylo to pro mě velký ponaučení, že i tak zdánlivě banální nehoda, může mít svýho zraněnýho.
Kateřina Šrámková
**************************************************************************
Ahoj, tak jsem si hned vyzkoušel, co jste mě na podzim naučili... Rolba cestou na horskou chatu měla poruchu, vysadily ji všechny brzdy (3 nezávislý systémy...) a než se ji podařilo zastavit, tak odcouvala asi 10 metrů a zůstala pod ní holka, normálně pod pásem.
Řidiči se podařilo tu rolbu zastavit tak, že tam natvrdo vrazil rychlost, bohužel právě tehdy, když byla Kateřina pod rolbou. Trvalo tak 10 vteřin, než mu lidí okolo zejména máváním rukou vysvětlili, že je pod rolbou člověk, tak tu rychlost zase vyřadil a odcouval, manévr pak zopakoval o kus níž, čímž tu převodovku odrovnal definitivně - stihnul ještě dovézt 15 lidí skoro až k chatě, než se ta rolba 300 metrů od ní zastavila nafurt.
Pro představu podmínek, co tam byly: těch zbývajících 300 metrů museli všichni projít po pás ve sněhu a v předklonu, protože když se narovnali (zejména holky), tak je vítr na férovku shodil do sněhu. Šli to asi čtvrt hodiny. Tma, vánice, lékárnička samozřejmě nekonečné daleko na chatě...
Když jsem si pak zpětně promyslel, tak jsem samozřejmě zapomněl půlku věci, co jste nás tam učili, ale i tak jsem byl jediný, kdo dokázal nějak rozumné reagovat :-). Naštěstí jsem toho nemusel používat moc, protože byl prašan a tý holce se skoro vůbec nic nestalo - zastavila na ní 3 tunová rolba a ona neměla nic zlomenýho (to teda ukázal až rentgen, já jsem předpokládal většinu žeber a pánev). Jenom naštíplou pánev. Tomu říkám štěstí.
Ona byla celou dobu při vědomí, aspoň teda říkala, že si to pamatuje. Když jsem si k ní klekal, tak to tak ale nevypadalo, měla celý obličej od krve a plnou pusu krve - když jsem ji to otřel, tak se ukázalo, že to je jenom rozseknuta brada od listu toho pasu, na jeden steh.
Očekával jsem vnitřní krvácení - podle příznaků šoku, tep plynule narůstal během půl hodiny z 60 na 110, pak si ji převzala Horská. Ukázalo se, že měla natrženou slezinu. Jiný příznaky, jako promodralý rty nebo studená kůže byly bezpředmětný, to měli všichni.
Nevím, jestli oprávněně, ale přepokládal jsem, že může mít něco s páteří, resp. s krkem, i když teda zaparkování rolby na hrudníku jsi v rizikových mechanismech úrazu neuváděl. Takže jsem byl u hlavy a vyšetření prováděl kluk z FTVS podle mýho návodu. A když jsme ji dávali z lehátka na lehátko (3x), tak jako člověka s poraněnou páteří.
Jediný, co jsme nenašli, byla tržná rána na holeni, na 5 stehů, ale oblečení bylo neporušený. Bylo tak 8 pod nulou, tma, 90 km/h vítr a byli jsme na pláni u lesa, takže jsem ji moc nechtěl svlíkat.
Z bund jsme udělali lehátko, přikryli jsme ji, takže zima ji začala být až po 20 minutách, ale mě bez rukavic hned :-). Aby tam nezmrzli pro změnu ti, kteří si sundali bundu ,odvezlil jsme je na chatu (bohužel tou rolbou, nic jinýho nebylo) . Pak přijel skútr s dekama.
Na nejakej POLAP a sežer jsem si vzpomněl až po dobrejch 20 minutách :-(. Samozřejmě se léčila - se štítnou žlázou.
Já jsem rád, že jsem na ten kurz šel, protože je fakt dobrej a bez něj bych i s nějakým kurzem od ČČK byl úplně mimo. Tohle rozhodně nebylo na náplast a zase ani na srdeční masáž. A stejně mohlo jít o život. Takže naopak já musím poděkovat Vám, že se tomu věnujete a učíte a že to děláte fakt dobře. A je fakt super, že jsem zhruba věděl, co mám dělat, co můžu čekat. Náhodou u toho byla pěkná sebranka lidí, takhle zpětně je zajímavý srovnávat, jak kdo reagoval. Byl tam třeba kluk z vodní záchranky (dobrovolný, ne profík), ale krom toho, že nepanikařil a pomáhal mi, byl mimo. Pak zjišťoval, co že to mám já za záchranářskej kurz :-). A holky, co tam byly s náma, říkaly, že řvát nezačaly jenom proto, že pořád někdo něco dělal a vypadalo to, že ví, co dělá :-). A doktor z Horský, když jsem mu sdělil, co se tý holce stalo a co jsme našli a tep a že se léčí a co bere za prášky a tak, se na mě chvilku koukal a pak se zeptal jestli jsem doktor nebo odkud to všechno vím :-))
Katka byla týden v nemocnici, další 2 (možná 3) týdny doma. Našli jí ještě krev v plicích, ale do půl roku by se ji to mělo zahojit bez trvalých následků.
Bavil jsem se pak s lidma, který mají v zásadě z hlediska našich úřadů stejný kurz, obvykle od ČČK - a je to docela zajímavý srovnání. Oni vědí výborně, jak se dělá klasový obvaz, na co všechno se dá použít šátek a poměr 1:5 a 2:15 u masáže srdce a tvrdí, že voda z plic se musí vylít, a to kvůli infekcí, o otoku plic neslyšel nikdo. Já naprosto netušim, co je klasový obvaz a obvaz hlavy bych realizoval zejména leukoplastí :-), ale zase vím, jak funguje alergická reakce, distribuční šok, jak transportovat člověka s poraněním páteře a tak. Prostě úplně jiná úroveň. Za to fakt velký dík.
To, co děláte, rozhodně smysl má a velký. A i to, jak to děláte, fakt si myslím, že je to super. To, že jsme si to mohli vyzkoušet na nějakých simulantech (:-) ) a že všechno, co jste řekli, nemělo žádnou logickou díru (žádný: prostě to tak je, protože to tak je odjakživa), má myslím obrovskou váhu.
Už jsem mezitím ošetřoval zlomený zápěstí, zánět spojivek, naprostý vyčerpání u 12 letý holčičky a lehký omrzliny (všechno zase hory) a vyplácal spoustu náplasti, ale to už vám samozřejmě nepíšu, myslím, že se to s tou zpětnou vazbou nemá přehánět ;-))
Takže díky, tohle je Vaše práce :-))
Radek (autor si výslovně nepřeje uvést příjmení, neboť má pocit "aby to neznelo jako ze jsem sezral vsechnu chytrost sveta a vsem zachranil zivot ..." My tento pocit nemáme - díky za dobrou práci i zprávu Radku)
A už byste mohli vypsat ten pokročilejší kurz první pomoci :-). Ne všude mají nějakou Horskou službu.
**************************************************************************
Ahoj všichni ZDRSEM,chtěla bych aspoň touto cestou poděkovat za přípravu na situace, kdy "rozhodují okamžiky". Zúčastnila jsem se loni vašeho kurzu pořádaného pod hlavičkou Adventury. Už tehdy se mi výuka líbila a měla jsem pocit, že to byl smysluplně využitý čas bez ohledu na to, že jsem potřebovala potvrzení pro vedení dětského tábora. Tento týden jsem se jako náhodný chodec dostala k dopravní nehodě na Kavalírce v Praze 5. Sama sebe jsem překvapila, jak mi hodně z toho, co jste se nám snažili jako instruktoři předat, naskočilo. Společně s dalšími 3 lidmi jsme se celkem v klidu a bez paniky (aspoň to tak prý vypadalo :-) ) dokázali do příjezdu sanitky postarat o 3 zraněné lidi aspoň tak, jak to bylo v našich silách.
Ještě jednou tedy děkuji. Jednak za ty zraněné lidi, kteří jsou až na 1 už doma a taky za všechny ostatní potenciální pacienty, kterým pomohou zas jiní. Myslím, že v době preferovaného individualismu a sobectví má to, co děláte obrovský význam. Doufejme, že to postupně bude docházet stále více lidem.
ZDAR A SÍLU v dalším konání a kurzech přeje Věra Bečvářová, vaše školenka
